Ať už doplněk skoro ke každému oděvu či mocná bitevní zbraň, krátké zbraně provázely život každého středověkého člověka. Zde najdeš seznam těch nejčastějších a nejpoužívanějších, seřazených dle dostupnosti v naší době. Na konci stránky pak najdeš pojednání o štítech. Opět i zde platí, že pokud si už nějakou z nich vybereš, před nákupem se raději poraď s někým z družiny, zda se jedná o kvalitního výrobce a správný typ.

Klacek

Dost možná první zbraň, kterou kdy člověk použil, neztratila své místo ani ve 14. století. Ačkoliv klacek je zbraň dosti neohrabaná a hrubá, pořádná dubová sukovice už stála život nejednoho člověka. Svou nuzáckou povahou ale ztrácí místo mezi lepšími vrstvami a na turnaji není vhodný ani pro ty nejchudší turnajníky.

Nůž

Každý správný muž má u sebe nůž a ve středověku to neplatí jen pro muže. Nůž je totiž jedním ze základních nástrojů, které má u sebe skutečně každý. Ať už je použit na krájení jídla, jako nástroj či k boji, jeho všestrannost ho předurčila ke skutečně hojné oblibě. Jeho hlavním problémem jako zbraně je jeho délka, která vytváří v boji proti lepší zbraní ozbrojenému protivníkovi propastnou nevýhodu.

Tesák

První ze skutečných bitevních zbraní. Jak je psáno výše, největší nevýhodou nože byla jeho délka. Co kdyby ale někdo udělal nůž, který je stejně dlouhý jako, řekněme, meč? Právě tyto dlouhé nože se nazývají tesáky. Od mečů se liší především tím, že mají jen jedno ostří (podobně jako šavle) a bývají méně kvalitně vyrobené a méně honosné. O skutečné podobě tesáků na naši dobu a v našich zemích se vedou rozvířené spory, avšak nejpravděpodobněji vypadaly skutečně jako velký nůž – chyběla jim záštita, kterou získaly až ke konci století.

Sekera

Zbraň podobně dostupná jako tesák, tedy pro každého. Ač je proti němu v nevýhodě, co se týče rychlosti a obratnosti, sekera vítězí v boji proti dobře obrněným soupeřům. Kombinace dlouhé páky s těžištěm na konci a klínovitého ostří propůjčovala sečné zbrani i drtivou sílu vhodnou ke štípání štítů a rozbíjení zbrojí. Navíc hák, který ostří vytváří, se dá velice dobře použít k hákování a stahování nepřítelova štítu a někdy i zbraně.

Meč

Ačkoliv už na začátku 14. století se meče postupně rozšiřují i mezi neurozené, stále je to zbraň šlechty a bohatých a symbol křesťanského rytíře, podobně jako jeho zmenšená verze – dýka. Má to svůj důvod, výroba meče byla mnohem složitější než výroba třeba tesáku. Jedna z nejkrásnějších a nejlépe zpracovávaných zbraní vynikala v mnoha ohledech – dvě ostří poskytovala spoustu sečné plochy, ostrá špička umožňovala smrtící bodnutí, vyvážení pomocí hlavice z něj udělala jednu z nejlépe ovladatelných zbraní středověku. Jejich provedení se samozřejmě propastně lišilo podle postavení a finančních možností jejich majitelů, od těžkopádných a mizerně udělaných mečů bohatých sedláků až po mistrovská díla patřící králům a císařům. Ačkoliv jejich průrazná síla není tak velká, v naší době si dokázaly poradit s téměř jakoukoliv zbrojí.

Bulava

Jako předchůdce tradičního palcátu byla zbraní polních velitelů. Sloužila nejen jako odznak moci nad vojskem, ale i jako smrtící nástroj na pobíjení dalších dobře vyzbrojených nepřátel. Velká drtivá síla totiž dokázala proniknout i přes zbroj, a přestože většinou nezpůsobovala otevřené rány, dokázala drtit kosti a ošklivě poškodit orgány.

ŠTÍTY

Puklíř

Jedná se o malý, dalo by se říci pěstní štítek kruhového tvaru. Je vhodný pro bojovníka s dřevcovou zbraní (doplnění poboční zbraně), případně pro střelce. Obecně se tedy dá říci, že je doplňkem k tesáku a v tomto složení je boj s ním poněkud specifický. Neochrání samozřejmě celé tělo, ale má chránit ruku, ve které dotyčný drží svůj tesák, či nůž.

Erbovní štít

Štíty naší doby měli klasický trojúhelníkovitý (dejme tomu) tvar. Erbovní štít je menší a pohyblivější než štít formační a používá se především k těžké zbroji, jelikož nekryje celé tělo a zbroj je tedy natolik kvalitní, že umožňuje některým ranám dopadnout přímo na ni. To je také důvod proč se štíty postupem času zmenšují (zbroje se stávají více kvalitními). Tento typ štítu je primárně jezdecký – díky své velikosti se s ním dobře manipuluje v sedle.

Pěchotní (formační) štít

Pokud plánuješ jít se bít do prvních řad, pěchotní štít by měl být pro tebe jasnou volbou. Tento poměrně velký štít ti chrání téměř celé tělo a dobře zapadne při štítové zdi nebo klínu. V historii se v této době používal pouze při dobývání hradů a to z jednoho prostého důvodu – jízda. Ve středověku se těžká pěchota moc nevyskytuje, místo ní se do pole nasazovala těžká jízda, která častokrát byla klíčová v jednotlivých bitvách. Pěchota byla tvořena převážně lehkooděnci s dřevcovými zbraněmi. V současné době ale jízda na bitvách chybí, a proto ji nahrazujeme těžkou pěchotou a tedy i tento typ štítů najde široké využití. Tedy z pohledu historie je to špatně, z pohledu moderní doby a šermu je pořízení si formačního štítu správně.